Zimní slunovrat

Jelikož jsou nyní nejkratší dny a nedostává se času pro trénink za světla, tak často využíváme pomoci čelovky, jejichž vývoj za poslední roky výrazně pokročil. Slovo dalo slovo a my jsme s Markem po roce opět vyrazili na společný noční trénink v období zimního slunovratu, kdy noc je nejdelší v roce. Stejně jako v minulém roce jsme vyráželi 21. večer, přičemž slunovrat nastal ve čtvrtek ráno cca v půl sedmé.

Bohužel letos nebyly tak dobré podmínky jako loni, kdy jsme vyráželi od buňky v Dolečku po upravených tratích pod Homoli a přes Nouzín na Karlow a na tratě k Bátorowku. Jednak letos nebylo v Machově tolik sněhu a ani na tuto noc nevycházel úplněk, jako loni. Tentokrát jsme museli popojet autem a volba padla na Černou horu. Vyráželi jsme v šest hodin od Hofmanek a jeli přes Černou horu nad Pec a zase zpět. Buhužel na vetšině trasy nebyla trať moc dobře připravena a místy byla zavátá a tak jsme za dvě hodiny najeli jen 26 km. Unavený jsme byli pěkně, takže trénink to byl velice vydatný. Z Černé hory byl pěkný výhled na osvětlené vesničky a města v údolí a nad Pecí pěkně osvětlené horské chaty z nichž některé měli pěknou vánoční výzdobu. V okolí celé Černé hory panuje jakési pološero, jako by svítil měsíc, ale v tomto případě to způsobuje osvětlení na sjezdovce Protěž, které se odráželo od mraků a sněhu a tak bylo na celém jižním svahu velice dobře vidět i bez čelovky.

Při zpáteční cestě jsem říkal Markovi, že jestli vyrazíme i příští rok, tak už z toho začne pomalu být tradice k oslavě slunovratu.

(David)