Sváteční závody

Na druhý svátek vánoční jsem vyrazil na první závody nové zimní sezóny. Pepa Vejnar uspořádal ve Špindlu první ročník Štěpánského běhu. Jelikož byl nedostatek sněhu na plánované trati, tak byl start přenesen do Sv. Petra, kde nás čekal výběh modré turistické sjezdovky, pak sjezd k horní stanici na Hromovce a opět výjezd k horní stanici lanovky na Pláních. Start závodu byl v 7:45, abychom měli prázdnou sjezdovku, než začnou jezdit sjezdaři. Možná i díky brzkému vstávání a náročnosti trasy bylo na startu jen 17 závodníků. Já jsem nakonec až nečekaně snadno vyhrál. Zřejmě asi díky nové machovské kombinéze.

Na svůj svátek jsem si nadělil Jizerský noční maraton. Naštěstí jsem nedal na pořadatele Jiz.50, kteří do médií vytrubovali, jaké jsou v Jizerkách super podmínky a radši zavolal Zdeňce Vejnarové, která na Bedřichově pracuje. Závodní lyže jsem díky ní nechal doma, vzal si staré šutrovky a rozhodně jsem udělal dobře, jelikož na Bedřichově není o moc více sněhu než u nás na tréninkových tratích na Vostré hoře. Kvůli nedostatku sněhu museli pořadatelé ještě udělat objížďku a tak trať měřila místo původních 35km o osm km více. A to se mi ještě před startem Véna Hornych divil, že si sebou beru bidon s pitím a gelem. Jak já byl nakonec rád, že jsem to měl sebou, jelikož na trati nebyly žádné občerstvovačky (vlastně prý jedna, nevím jestli se to dá nazvat občerstvovačka, byla při průjezdu do 2. kola) a pak na nás v cíli čekal čaj, sušenka a ledový banán, no neber to za to startovný.

Na start se postavilo 409 závodníků, z nichž někteří jeli poloviční krátkou trať. Po startu jsem se pohyboval někde v druhé desítce a po stoupání za Krystiánovem jsem se ustálil ve skupince s Pepou Vejnarem a Markem Lekjskem, trenérem našich úspěšných biatlonistů. Do druhého kola naše dobře spolupracující skupinka vjížděla na 7.-9. pozici, ale již zanedlouho jsme předjeli úplně tuhého loňského vítěze Martina Mikuše, no a o pár km později mimo jiné také pěkně vytuhlého mistra světa - Martina Koukala. Ve stoupání od Blatného rybníka nastoupil Pepa a já, v tu chvíli jedoucí až za "trenérem", jsem ten nástup moc nezachytil a myslel si, že ho za chvíli stejně dojedem. Když už byla mezi námi díra asi 15m, tak jsem si musel hodně máknout, odpoutat se od vadnoucího Marka Lejska a stíhat Pepu. Naštěstí na Kristiánově jsem ho docvak a už nepustil a spolu jsme dojeli až do cíle, kde jsme si to rozdali o bramborovou placku, což se mi těsně podařilo.  Suveréně zvítězil Dušan Kožíšek

David

No a já za klub moc gratuluji a přikládám foto.

Chef