MS Planica - část IV - poslední

Je neděle a my se probouzíme již před třičtvrtě na šest, abychom vše stihli. Při pohledu z balkónu se nám ale dělaly vrásky na čele. Od západu se hrnuly těžké mraky, které věstily pěkný liják. Byla by škoda, takovéhle zakončení MS. Před půl sedmou nabíráme Serenu, paní domu, syna Federika a Franceska a jedeme pro kluky do Špiku. Dnes potkáváme o trochu méně aut než včera. Jakmile jsme přejeli vršky hor dělící Itálii a Slovinsko, začala se obloha protrhávat. V 7.50 hodin odjížděla od hotelu kolona. Po příjezdu na můstek už zase svítilo slunce jako předešlé dny. Bylo vidět, že někteří konec sezóny oslavovali dokonale. Janne Ahonen raději do družstev nenastoupil....

Čas před závodem vyplňují závodníci protahovacími cviky a odskoky z vozíčku, za to já běžím koupit na památku odznak a kšltovky. Cestou zpět potkávám Horsta Slavíka a dále pak skupinku z SK Ještěd Liberec. Ti nemají na letošní MS tak krásné vzpomínky jako já. V místním stanu přišli o všechny doklady a peníze.....

Rychle jsme dojeli s Kubou a Waltrem na hranu a pozorovali obrazovku s větrnými údaji. Dnešní den bude asi pěkná loterka. Proudění se mění každou vteřinou a jakmile vykoukne slunce za mrakem je tu poryv kolem 3m/sec. Na bubnu to jde většinou z boku nebo zezadu. Patnáct předskokanů ukázalo, že to ta loterka bude. Dole na dojezdu čekalo kolem dvaceti tisíc diváků, družstva asi tolik nelákají. Ještě je chvilka času, tak si jdeme do srubu pro bagetu a trochu pití.

Na startu je deset družstev,včetně Čechů ( L.Hlava, B.Sedlák, J.Matura a A.Hájek) a "nás" Italů ( R. a D. Delasega, A.Morassi  a S.Colloredo). Japonci nenastoupili. Závod zahájili Američané a pak Rusové. To jsou družstva, která se nakonec po prvním kole nedostala do finále. Závod byl díky podmínkám velmi dramatický. Jen škoda, že Češi nevyužli zaváhání Polska . Ale páté místo je super a Italové na osmém místě také slavili. Jak Kuba hlásil Ivo Pertillemu(šéf úseku skoku), "finále po padesáti letech".

Zatím co ostatním družstva byla na vyhlášení nebo zpakovaná družstva již odjížděla, u italské buňky se čtvrtilo Tiramisu, které dodala fanynka z Německa. Mňam mňam a bylo veselo. Následovalo rychlé vyhodnocení sezóny a porada jak dál v příštím roce. Místo půl hodinky se to zvrhlo na hodinu a půl. Takže jsme tam zbyli skoro sami. Mezi tím se mimo kontroly dostala do prostoru buněk sposta žebrajících fanoušků. Většínou teda dětí. Je neskutečné, co vše dokázali vyžebrat. Hlavně od Matty Hautamaekiho. Toho připravili o obě startovní čísla, čelenku i čepici. "Schlieri" zase přišel o skokanské brýle atd atd. Stanley natočil s manšaftem poslední rozhovory pro italský web a pak už jsme dali na čas slovinské letalnici sbohem. Čeká nás dlouhá cesta k domovu, tak jako všechny ostatní.

Letošní MS v letech bylo i díky italskému teamu, který nás pozval, plné silných zážitků. A také díky Slovincům, kteří dokáží udělat super atmosféru a každého vtáhnout do děje. Pro českou výpravu bylo MS dvakrát rekordní a to je další krásný zážitek. 

Chef