Liberecký šampionát očima trenéra Standy Jiráska - závěrečná část 9.

Čtvrtek 26.02.2009 – jak jsem hledal poštovní schránku

Dnes jsem si opět trochu přivstal, bude náročný den, a také už jsem měl hlad. Tentokrát ale snídaně nic moc, budu si to muset vynahradit v týmových stanech. U skokanů to není tak zásobené jako ve Vesci u běžců. Ti se nemusejí před závodem hlídat, spíš naopak, a tak je tu dost sladkostí.

Ve středu v noci jsem ještě rychle napsal pár pohledů, a tak první kroky venku povedou k poštovní schránce ( na rohu ulice). O půl osmé přicházím k tramvaji a koukám- schránka. Radost mne přešla, když jsem zjistil, že k ní nevede ani jedna stopa. To by to přišlo tak k velikonocům… to si nemůžu dovolit. Vystupuji na Fügnerově ulici, kde je takový uzel tramvají a autobusů, tady cesta ke schránce určitě bude prošlapaná. Copak o to, prošlapáno je, sníh zde ve městě stačil za noc zmizet (né vyhazovačema, ale teplem), ale kde je schránka. A tak jdu po ulici, která se mi zdá nejvíce frekventovaná a nejširší. Asi třikrát se marně ptám, tak to vzdávám a jdu dál. Po dvou kilometrech schránka nikde, zato pošta!!! Nejdůležitější úkol dne mám splněný, jsem celý zpocený, ale pyšný  na to, co jsem dokázal.

A teď rychle na Ještěd. Něco mi už ve středu říkalo, že to bude mazec. Závodníci celkem bez problémů skočili zkušební kolo a jde se na ostro.

Je to krásná podívaná za mizivého zájmu diváků. Také se zde odehrává další sportovní tragédie družstva, které zde nemělo mít konkurenci. Bill Demong z týmu USA vyjíždí lanovkou na svůj první skok s číslem zasunutým na prsou v kombinéze. Cestou od lanovky na nájezd je to kousek a číslo se mu svezlo kombinézou do nohavice. To by ještě nebylo tak neuvěřitelné, jako to, že když začal před startem číslo hledat, ho  v té nohavici necítil a nenašel. Amíci měli smůlu, pravidla hovoří jasně - závodník musí mít startovní číslo navlečené na hrudi. Jejich závod skončil dříve, než začal.

Naši nezklamali a po skokanské části se jim pomalu vracelo sebevědomí sfouklé na K 90 metrů.

O výsledcích psát nebudu, všichni je již víte.

Přesouváme se do Vesce na ženskou štafetu a pak na kombiňáckou druhou část.

Jen nám nejde do hlavy, proč na první úsek nedali Kamču, která by si krásně zazávodila s těmi nejlepšími a alespoň prvních pět kilometrů by zvedala diváky ze sedadel, tady na to měla.

Místo toho nasadil trenér na první úsek Evu Skalníkovou z Nového Města na Moravě. Jak mi řekl Petr Honzl, Eva nerozbíhá ani oddílovou štafetu. Stalo se, škoda.

„Baby“ dojely a já jdu na plochu pomoct připravovat starty družstev do kombinace. Máme na to necelou hodinu. Nejvíc se zde „vyblbne“ Daneš Raich, ten má přípravu na starosti a nezávidím mu tuto roli.

Kombinace  se startuje ve dvou lajnách. Jsem jednou tak starší, jak kolega Samuel Jirsák. Vybírám si lajnu č.1, protože chci Toma Slavíka (Slejvu) odstarovat. Takže startuji lichá čísla a kluci jsou po skoku sedmí. Byl to pro mne na „stará“ kolena opět veliký zážitek a cenná zkušenost.

Moc jsem si to při startování užíval, i když nervozita tam byla možná větší než při startu v neděli.

Jakmile všichni odjeli, hned jsme byli u tabule na ploše a sledovali mezičasy. Všichni naši jeli výborně, jen Aleš Vodseďálek jel fantasticky, protože jako náš nejslabší běžec neztratil vůbec nic!

Churas si poslední úsek užíval a šesté místo je paráda. Díky kluci za skvělý zážitek.

Ovšem, co tu předvádějí Japonci a hlavně jejich lyže, na to nemá odpověď nikdo zleva ani zprava. Mají servismana z Finska a odebírají tu vzorky sněhu pro pojízdnou laboratoř a podle toho „vaří“ vosky. Když vidíte, co tu je nových firem s novými vosky a staré firmy také s novinkami, to je něco.

To za celé MS bych nestihl přečíst návody, natož pak něco namazat.

Zpátky k Japoncům, odjeli fantastický závod a po právu jsou zlatí.

Škoda, že jsem neměl s sebou kameru, když se po závodě radoval celý realizační tým. Vyráželi ze sebe jen skřeky, jak při karate a bylo se na co koukat. Je tu i druhá strana úspěchu - výbuch Rakouska a o Finsku ani nemluvím. Rakušané jsou zde úplně ze skokanské formy, no a běh nikdy nebyl jejich silnou stránkou (pouze kdysi Mário Stecher), i když mají ledovce „za barákem“.

Odjíždím ještě zpátky na Ještěd na skokanskou kvaldu. Zase počasí nedovolilo doskákat, a tak rychle zpět do Nordic clubu (klub české sev. kombinace) do kulturáku na Rybníčku .Tam už se začíná slavit.

Všichni pějí chválu na naše kluky, ale zapomínají, že jsem to byl já, kdo je tak pěkně odstartoval……

 Moc rád se tu potkávám po třech letech s Mirkem Janurou - rektorem FTVS Olomouc, který se zabývá rozbory odrazu skokanů. Snad po dvaceti letech se setkávám s Jardou Kerdou, sdruženářem, který musel všechno vydřít, moc jsem mu fandil. Teď má Cyklo Kerda tady v Liberci. Postupně nás tady je asi dvacet. Před osmou vyrážíme na Medal Plazza. Prostě česky řečeno, jdeme před radnici, kde se každý večer po závodech rozdávají medaile (kdo dřív přijde, dostane zlatou atd….).

Je tu plno a krásná atmosféra. Naši také nastupují, protože se vyhlašuje do 6.místa. Na place stojím s Tondou Rázlem a Zdeňkem Böhmem. Každý z Vás je určitě zná. Byla to nádhera, jen pódium mohlo být o metr vyšší, aby bylo na něj vidět i ze zadních řad.

Část videa z mobilu umístíme brzy na stránky v sekci fotogalerie.

Honem zpět do klubu. Ještě tam něco zbylo…. Sedíme v teple a koukáme v televizi na Liberecké střípky, kde je hostem Tomáš Slejva.

Zdravé jádro vyráží úderem jedenácté hodiny do víru ventilátorů místních hospůdek.

No , dál bez komentáře. Spanilá to byla jízda.

Je tu pátek - já mám svátek, protože již nepracuji.

Ono by se po tom včerejšku ani nechtělo. Jedu na Duklu a cestou míjíme kruháče, kde ze začátku MS stáli dva policisté a čtyři sekuriťáci. Časem jen dva sekuriťáci a teď, snad se mi to nezdá, na kruháči dva sněhuláci a jinak nikdo. Během dne zjišťuji, že to nebylo jen před Tipsport arénou.

Jedu hned do Vesce trochu posnídat a pak na trať, jedou se mužské štafety. Přijíždí Standa s Heinrichem Hubkou, oba Šroti David s tátou, a také se přišel z libereckého fotbalu podívat Dominik Šulc. Půl hodiny před startem opět pochodují Norové s prapory a bubny. Krása. Heinrich stojí před turnikety snad dvacet minut. Jde ji to pomalu.

Zaujali jsme plac před obrazovkou a nejprudším stoupáním na klasickém kolečku . Zase stojím se Zdeňkem Böhmem (bývalý vynikající reprezentant) a rozebíráme, proč tak dali Jakše místo Razýma.

Nejsme trenéři (repre), ale odhad jsme měli lepší než oni. Letos mu to nejde, trápí se a na třetím kilometru u nás ztrácí a ztrácí. Do kopce smeká a má v závěsu Australana a Brita. Sen o medaili je pryč. To ještě netušíme, že nás čeká potupné dvanácté místo a přes pět minut ranec. Je to sport.

Odcházíme ještě nakoupit Rode a REX klistry a něco na jetí. Matej Soklič mi dal super cenu a také super urychlovač. To budeme na vesnických přeborech zase řádit !!! Loučíme se spolu, jako bychom se znali třicet let a jedeme na můstky.

Skáče se „stodváca“ a je tu šance na krásný flek. Jenže to by nebyl Ještěd. Stále se mění vítr, loterka - jak by řekl Mika Kuba Jiroutek.  Tak se stačím mezi pauzami rozloučit s fanynkama z Kranje a čekáme, co bude dál.

Pauzu si krátíme debatou s polovinou „Kluci v akci“. Tím vlasatějším. Ondra prý dal přednost otomanu a telce.

Využíváme chvilky dalšího prodlení, a tak Standa debatuje s Jochenem Dannebergem, který trénoval Koreu a nyní skokany USA. Nejprve kroutí hlavou nad parametry bubnu K 90 a pak nad počasím. Prorokuje doskákání prvního kola a konec. A má pravdu. Po husté chumelenici je rozhodnuto. Hodnotí se jen jedno kolo a vítězí Andy Kuetel ze Švýcarska. Celou sezónu nic moc, a tady stačí jeden skok s větrem a píše historii. To podle mne není hodno závodu MS.

 Koudy super, stejně jako Hlávka. Díky kluci. I Jandysovi a Ondrovi patří poděkování.

Další závod zde na Ještědu, který nebyl regulérní a spíše katastrofální fiasko.

Celý špatný z takovéhoto zakončení závodu odjíždím na Duklu pro auto a loučím se s MS. Zítra za mne bude startovat Michal Bartoš z Harrachova. Já jedu pomoct ostatním s úpravou můstků doma a přípravou RKZ ve skoku a severské kombinaci v Machově 1.3.2009.

Na závěr - jak hodnotit MS 2009 ?

Ještěd.

Bylo to MS po skokanské stránce neregulérní, vzhledem ke stále se měnícímu větru, čekalo se daleko více diváků. Já osobně jsem myslel, že tribuny nebudou stačit, opak byl pravdou. Poláků bylo do čepice a Němce jsem tu skoro nepotkal. Můstek K 90 m je něco strašného, strašákem všech skokanů.

 Doprava na můstky fungovala dobře, protože autobusů zde bylo předimenzováno. Přímo na můstku bylo málo občerstvení, ale WC bylo dostatek. Pro starší diváky je to sem od tramvaje hodně daleko.

Fascinující je osm metrů široké a 250 metrů dlouhé mobilní schodiště .

Vesec.

Pěkný stadión a velmi těžké tratě. Tyto tratě měly po MS sloužit pro turisty. Jsem zvědav, kdo  tady bude chtít  z turistů jezdit. Už vidím rodinu se dětmi, jak silou vůle překonává tato stoupání a sjíždí dolů. Na rychlém sněhu se jezdí dolů sedmdesátkou. Nejsou Jizerky lepší?

Celé běhy měly pod palcem funkcionáři z Nového Města na Moravě, z Vysokého, a tak to nemělo chybu. Diváci to měli na tratě asi do  dvou kilometrů, tak to šlo. Jen ty pokladny, tam to vázlo.

Prý už jsou louky vykolíkované pro stavby domů…

Tipsport aréna.

Akreditace bez front a problémů

Ubytování.

V našem SOU bylo výborné spaní i jídlo. Někteří  rozhodčí si stěžovali v jiném zařízení na jídlo.

Noční život.

Všechny hospody byly poloprázdné, protože pro domácí to bylo podstatně dražší než před a po MS a zahraniční účastníci sem netrefili. A když náhodou trefili, tak jen na den, protože noclehy byly přemrštěně vysoké i pro cizince. Stánky snad nikdo nenavštěvoval, já  tam před nimi nikdy žádného kupujícího neviděl.

A co já ?

Rozhodl jsem se správně, že jsem vyrazil na MS jako rozhodčí. Krásná byla setkání jak s kamarády z Česka, tak i ze zahraničí. Na to budu vzpomínat celý život. Byl jsem rád za důvěru a možnost odstartovat dva závody kombinace. To byl pro mne opravdu veliký zážitek a moc jsem si ho užíval.

Myslím, že jsem tím dobře reprezentoval i náš klub, alespoň podle ohlasů, které se ke mne dostaly. Měl jsem možnost několika jednání s čelními představiteli, a čas ukáže, zda byla úspěšná. Moc bych si přál, aby ano.

Děkuji všem, kteří tyto články vydrželi číst, a kteří mi fandili.

Standa Jirásek