Liberecký šampionát očima trenéra Standy Jiráska - část 8.

Je středa, a já se vracím na MS si odpočinout. Ta včerejší úprava můstků na
Hůrce mě nějak zmohla. Dorazil jsem na Duklu zaparkovat a rychle na shutlebus na Vesec.

Přijel jsem včas a stihl semifinále mužů i žen a pak ta krásná finále.
Diváků se sešlo dost, ale ne jako v neděli. Odhaduji slabou polovinu. Norové
se svými prapory a bubny byli zase v přesile. A co teprve, když se na ploše
před finále objevil Haakon Magnus - norský korunní princ. Já ho míjel na
pár metrů, byl bez ochranky a v typické červené norské péřové bundě. Ten si
problém s gorilama nedělá, jako naši politici. V klidu přijde, prohodí pár slov
se závodníky své země, pozdraví Nory v hledišti a zase v klidu zmizí bez modrých
majáčků. Několikrát zde vysvitlo sluníčko a bylo lehce nad nulou. Jak příjemné to
bylo na tribuně, o to nepříjemnější to bylo mezi buňkami závodníků. Tam se
začala dělat jezera vody a bylo místy unikum projít. Stačilo párkrát kopnout
krumpáčem. Naše děvčata ze sebe vyždímala maximum, nebo spíš něco nad.

Zvlášť Kamča jezdila svoje úseky velmi rychle. Desáté místo je super.
Kluci se trápí s lyžemi, a na takovýchto sprintech to je znát. Aleš Razým
na to letos má, ale z kopce to je bída. Martin Jakš byl dnes tím slabším a
je škoda, že finále uteklo. Ale určitě nezklamali. Diváci čekali, že to budou
právě muži a ne ženy, kdo projde nejdál.
Nakouknul jsem pod pokličku u Švédů a hle, oni se v buňce závodníci zahřívají
na rotopedech. To je běžné u cyklistů, ale tady jsem to u jiných výprav ještě
neviděl. Osobně bych tuto formu před startem volil také, ale máme v Dolečku
malou buňku, proto žádné novoty !!
Také musím zhodnotit stan s občerstvením pro týmy běžců. Je to tu o něčem
jiném. Skokani mají ze sladkostí jen tatranky, na víc nemají nárok, aby se
vešli do kombinéz. Tady u běžců to jsou mimo dvou teplých jídel koláče, koblihy,
a také více ovoce. Také tady více topí, spíš až moc.
Opouštím Vesec autobusem, který jede přímo na Ještěd. Musím říct, že to byly
nádherné sprinty a že tento závod na MS i olympiádu patří.
Jinak doprava zde funguje na výbornou. Nejen pro činovníky, ale i pro diváky.
O tom se cestou z tratí přesvědčila i výprava našeho klubu.
Cestou na můstky pozoruji, že policie trochu ubylo a místo ní stojí před uzavírkami
jen dobrovolníci.
Poprvé za deset dnů táhnul na Ještědu mírný proťáček. Odskákala se všechna
tři kola. Postupně, jak se ochlazovalo, tak se nájezd posunul o čtyři okna
dolů. Naši kluci zaznamenali pěkné skoky a řadili se vždy do první pětadvacítky.
Rakušáci jsou našlápnutí na další titul. Sekunduje jim Simon Ammann a Vasiljev. Emanuel
Chedal je z propadáku na malém můstku úplně rozhozený.
Nejstarší závodníci Okabe i Kasai skákali v pohodě a pro radost. Legrační
je, jak na ně na dojezdu čeká šest, sedm japonských novinářů a to je mela,
když jeden přes druhého spustí. A potom, ještě, když za skokany cupitají kolem
dojezdu. To se nedá komentovat, to je třeba vidět.
Tréninku přihlíželo tak dvěstě diváků. Norové s prapory z Vesce sem asi netrefí. Ještě
tu ani jednou nebyli.
Byl jsem rád, že jsem se tu setkal s Michalem Doležalem (DODO)a mohli jsme
si v klidu pokecat.
Ještě teď vidím, jak po Dodově úspěchu ho honili kameramani na Dukle, a on
řekl ať si natočí "altefišrlene" a utekl na pokoj. To byly tenkrát Standovi
nastavené Fischerky na 282cm.
Zítra nás čeká kombinace družstev a štafety žen. Měl bych v 15.15 hodin zase
startovat, tak uvidíme.
Dobrou noc z Liberce přeje Standa str.