Liberecký šampionát očima trenéra Standy Jiráska - část 6.

Sobota to dnes není moje robota.

Ráno jsem si do půl osmé přispal, protože nemám žádné povinnosti. Večer jsem si dal s Kubou Jiroutkem v Růžovém panteru dva Prazdroje, tak se mi spalo pěkně. Hlavně u  mne na pokoji  žádný Vašek Král neřeže celou noc dříví…

Ale ten šok, co mne čekal při pohledu ven. Světe div se – ono nechumelí, neprší ani nepadají řeznický psi, jak by řekl nebožtík Karel Brož z Police.

Po dobré snídani se ještě musím oholit. Jdu přece na závod žen a tak si musím dát záležet. A ouha, někde doma leží pěna, no snad místní mýdlo bude stačit.

Nestačilo, ale furt je to lepší než zarostlý ksicht.

Cestou tramvají se docela bojím té samoty. Liberec asi spí ještě v deset hodin. U Tipsport arény nastupuji do Shutle busu a pokračuji až na stadion.

Na stadiónu už to začíná vřít, houstne atmosféra v depu závodních „kobylek“. Servismani mají plné ruce práce s dolaďováním skluznic. Míjím ty borce, co vědí , jak namazat a docela jsem rád, že mám od toho pro pár dnů klid. Oni se mají, ta běžka má 44 mm šířky, uznejte co to je za plochu? Když musím ladit synovy skokačky, to je jiné kafe. 115 mm šířky a 283 cm délky. Když začnu po obědě mazat od špiček, tak než se dostanu k patám, už mám zase hlad. Můžu za to sám, kdybych ho tolik necpal, nemusel být mezi kombiňáky největší a tím mít i nejdelší lyže na světě. Alespoň jeden primát pro Machov-City.

Pomalu se blíží hodina H. Děvčata přicházejí na plac a dle stanoveného klíče se staví na start převlékačky. No není tohle slovo lepší než Pursuit-skiatlon. Je pravda, že k žádnému převlékání do spodního prádla nedošlo (škoda), ale já už tomu tak říkám několik let. I tak se tribuny plní a kolem stoupáků je také nabito. Na startu nechybí Kamča-mamča a tak mezi převahou Finů nebudu asi moc slyšet. Stojím tady v prvním stoupání a přede mnou u bariéry samí Finové. Podle podoby odhaduji (asi správně), že to je děda s babičkou a syn se snachou a dvě malé děti , které mají do první třídy ještě daleko.

Právě hlásí jednu minutu do startu a děvčata stále přicházejí na plac. A jede se. Právě mne první závodnice míjí (cca na metě 300 metrů) a na obrazovce ukazují několik opozdilek, které nazouvají lyže a vyrážejí se zpožděním na trať. Zatrolený holky, než se našmínkují, tak je po závodě. Půl roku dopředu vědí, že start závodu je ve 13 hodin…..

Nepřipomíná Vám to něco, pánové z Machova?

Diváci jsou vynikající a ženou každou, která projede kolem. Kamča se statečně drží ve druhé skupince, ostatní jsou vzadu. Na převlíkačce Kamča 24. a jede se bruslit.

V cíli je to proti předpokladům- vítězí Polka Justina Kowalczyk. Kamča 20.plac – velmi pěkné.

Potkávám ji cestou k buňkám a po vyfocení jí dávám pusu a mizím (než mne uvidí David) na Shutle bus směr Ještěd.

Na Ještědu je na programu skok na K 90m a schyluje se k velké bitvě Rakouska a zbytku světa.

Kvůli špatným podmínkám se skáče qalda (kvalifikace) místo oficu. Hned máme velká překvapení. Michael Uhrmann a Koudy tak tak mezi padesáti. Můj černý kůň na medaile Francouz Emanuel Chedal se mezi padesát nedostal. To je bomba. Každý trénink mezi pěti a teď tohle. Potkal jsem ho po kvali v občerstvovacím stanu a byl úpně hotový. Dvakrát nabral zeleninový salát a šel pryč. Slzy stále na krajíčku. Bylo mi ho moc líto.

Každý prožívá závod jinak. Na někom vidíte, že chce mít od všech pokoj a svůj klid a někdo se zastaví a prohodí s Vámi pár slov, koukne jak skáče soupeř a jde dál. Ovšem naši staří dobří známí Japonci – Kasai a „strejda“ Okabe si to užívají. Okabeho jsem požádal o foto, když šel k lanovce na druhý soutěžní skok, tak se zastavil, smál se a pak jsme si podali ruce a on se po japonsku uklonil, já to tedy zkusil také, tleskli jsme si dlaněmi a pokračoval. Doufám, že jsem ho moc nerozhodil, protože druhý skok trochu pokazil, ale přesto to byl od něho super výsledek. Naši dva, Koudy i Hlávka, byli také super. V tom zaďáku, co měl Hlávka ve druhém kole, to dál skočit nešlo. Jandys byl s Vasjou dost zklamán z nepostupu mezi třicet, ale to ještě nebylo sportovním tragédiím konec. Morgi skočil krásný skok na zlato, ale zahranění a pád znamenal pro dnešek konec nadějí.

Vyhráli ale nejlepší z celého skokanského roku 2008-2009.

Jandysovi jsem chtěl alespoň trochu zvednout náladu, tak jsem mu ukázal naše nové kevlarové vázání a docela jsem ho tím překvapil. Vypadá to, že “pokusným králíkem“ nebude po MS náš Hlávka ,ale už ve čtvrtek kombiňák Sergej Maslenikov. Uvidíme, je to přání trenéra Žukova….

Od 21.00 hodin pořádal Ziener, výrobce oblečení pro naše skokany, malou přehlídku nové kolekce pro rok 2009-2010. Tipsport arénu ale nezaplnil ani z jednoho procenta. Manekýnky se předháněly v úsměvech, včetně Miss 2004, ale řeknu Vám, nic moc. Jsou na můj vkus moc vychrtlé. Zato skokanka Vlaďka Pustková to v rozepnuté kombinéze pěkně rozproudila….. Odvážná to dívka !

Na závěr přišli na molo dva borci, a že prý budou vystřelovat trika Ziener do publika. Měli takové složité udělátko na stlačený vzduch. Zepředu do hlavně nacpali triko a bum. První pokus nevyšel-triko letělo sotva metr. Další tři pokusy znamenaly posun na 2 metry a také konec děla. Zbylá trika házeli do publika rukama…..

Další kroky míří do Růžového pantera, kde mají výbornou Plzeň a už tam čeká Kuba Mika Jiroutek s pohárem od ČT za komentování střípků z MS. Tam se také seznamuji se Slovincem Sokičem, který zastupuje na Slovinsku firmu RODE a REX. Je to bývalý běžec olympionik ( v Salt Lake tuším 11.místo). S červeným Rode klistrem jsme si kápli do noty, že je najbolše v mira. Přesvědčuje mne, jak je nyní výborný Rex pro skate. Zaplatil pivo, že mne snad ukecá k velkému nákupu. Slibuji, že se zítra u něho stavím na stánku a společně odcházíme na tramvaj. On jede o pár zastávek dál do Jablonce. Na zastávce si to rozmyslel a zkouší s eurami taxi. Ale kurz 1:16 nehodlá respektovat a tak jede přece jen se mnou.

Další den končí a mne zítra čeká křest ohněm. Mám startovat běh do severské kombinace a zrovna, když z Machova přijede početné publikum. Ale tady se všechno „operativně“ mění každým okamžikem, tak uvidíme zítra. Usínám s reálnou nadějí na dvě medaile (Churas a Bauer).

Z Liberce do Machova

Standa